V UFC jsme možná svědky zrodu nové hvězdy. Drzý americký mladík Tommy McMillen si po loňském vydařeném představení v Contenderu připsal v lize snů letos už druhé vítězství před limitem.

 

Loni v září bojoval Tommy McMillen v Dana White’s Contender Series o vstupenku do UFC. Přestože soupeře tehdy neukončil, předvedl natolik atraktivní výkon, že si i tak vysloužil vysněnou smlouvu. V nejlepší lize světa pak debutoval letos v dubnu, přičemž doručil drtivé TKO hned v úvodním dějství.

Talentovaný bijec je často spojován se svým slavnějším kamarádem a tréninkovým parťákem, jímž je Sean O’Malley. A aby toho nebylo málo, dokonce se bývalému šampionovi bantamové váhy vzhledově i stylem boje dosti podobá. O víkendu ho mezi elitou každopádně čekalo druhé vystoupení.

Na turnaji v Oklahoma City mu v cestě stál Alberto Montes, který představoval poměrně velkou výzvu. Pro válečníka z Venezuely šlo rovněž o druhý zápas v UFC, navíc i on se do ligy mistrů dostal díky skvělému vítězství v Contenderu. Jednalo se tedy o velice zajímavé měření sil dvou nadějných borců.

Bláznivá bitka

Sebevědomý McMillen do protivníka slovně zajel už během staredownu po oficiálním vážení. Mezi oběma bylo od první chvíle cítit značné napětí, jež se přeneslo i do samotného klání. V kleci dle očekávání k žádnému vzájemnému pozdravu nedošlo, naopak se v podstatě okamžitě začalo hodně zostra.

Divoký Američan, jenž v kariéře zatím nepoznal přemožitele, se do rivala pustil tvrdými kombinacemi. Ten mu útoky vracel spíše jen nebezpečnými jedničkami, maximálně dvojkami. O’Malleyho dvojník nastolil skutečně pekelné tempo, téměř neustále tlačil na pilu. Venezuelan neměl skoro vůbec možnost se nadechnout.

Většinu pěstních přestřelek inicioval právě McMillen, jenže potom zničehonic inkasoval knockdown. Ihned byl ale zpátky ve střehu. Vždy, když zahnal soka k pletivu, bylo zle. Montes tam schytával nemalé množství bomb. Po jedné z nich šel dokonce na moment k zemi. K ukončení to však mělo stále daleko.

Reprezentant Spojených států nadále vysílal neskutečné salvy úderů. Ačkoliv opět obdržel ránu z kontru, po které se mu podlomila kolena, v mocném náporu nepolevoval. Ve stejném duchu pak probíhala i druhá pětiminutovka. Jihoameričan měl místy co dělat, aby vše ustál, nicméně prokazoval obrovskou odolnost.

McMillen vypadal, jako kdyby měl nekonečné kardio, ani trochu nezpomaloval. Kromě výborného boxu hrozil také čím dál víc koleny a kopy. Jelikož začínal mít opravdu výraznou převahu, protivníka více a více hecoval. Zbitý Montes toho měl již viditelně plné zuby, avšak vzdát se nehodlal. Možná lehce překvapivě jsme se tak dostali až do třetího kola.

V něm americký provokatér ukázal rivalovi několikrát prostředníček. Nonstop ho lovil. Minutu a půl před koncem ho poté definitivně zlomil. Úderů bez odezvy už přicházelo tolik, že rozhodčí byl zkrátka nucen duel ukončit. Vskutku parádní výhra. Mimo něj na galavečeru zazářili třeba Chase Hooper, Felipe Franco, RJ Harris či Dione Barbosa.

Zdroj: Vlastní